Kolébkou veřejných půjčoven umění jsou Spojené státy americké. První artotéky zde vznikaly na přelomu 19. a 20. století díky změnám plošně zaváděným americkými knihovnami. Již v roce 1891 zpřístupnila půjčovnu obrazů knihovna v Denveru a v roce 1904 začala Veřejná knihovna ve státě New Jersey půjčovat olejomalby. V současnosti existují v Americe stovky artoték různého typu – od veřejných věnovaných dětem, až po soukromé půjčovny umění, které umožňují postupný odkup děl (např. formou leasingu).

Na evropském kontinentě jsou artotéky nejrozšířenější v Německu, kde díky dlouholeté tradici existuje v současnosti kolem 130 veřejných a soukromých půjčoven umění. První zmínky o půjčování obrazů se objevují již na začátku 19. století, avšak k jejich výraznějšímu prosazení dochází až na počátku století dvacátého, kdy byly zřízeny půjčovny ve Frankfurtunad Rýnem, Ulmu, Berlíně a Hamburku. Zasloužil se o to především malíř Arthur Segal, člen hnutí Neue Secession, který prosazoval vznik artoték za účelem zlepšení finanční situace umělců. Rozvoj institucí tohoto typu však na dvacet let přerušil nacistický režim.

Roku 1952 založil v Berlíně umělec, kritik a mecenáš umění Franz Roh půjčovnu obrazů ve snaze opět propojit publikum a současné umění. Tato půjčovna nastartovala éru otevírání dalších artoték po celém Německu. Některým se díky podpoře zřizovatele a dostatku finančních prostředků dařilo podporovat umělce prostřednictvím nákupu jejich děl. Ostatní budovaly své sbírky s pomocí angažovanosti oslovených galeristů a umělců, kteří do vznikajících artoték svá umělecká díla věnovali.

Na českém území byla otevřena první půjčovna umění v rámci Městské knihovny v Praze v roce 1978 během rozvoje sídliště Opatov. Veřejná artotéka v Moravské galerii tak vzniká po necelých 40 letech jako druhá veřejná instituce tohoto typu.